Chutné čirůvky: kde je hledat, jak je poznat a odlišit jedovaté od jedlých

Čirůvky jsou houby podzimních lesů, poslední šanci, kdy je najít a ochutnat máte v listopadu. Jejich rod zahrnuje početnou skupinu hub, zhruba 80 druhů, které se vyskytují na našem území. Jen popis a výčet druhů by vydal na samostatnou knihu.

Někteří houbaři se houbám s lupeny pro jistotu úplně vyhýbají, kdo je ale zná, obohatí své houbařské výpravy i kulinaření. Podle některých gurmánů jsou čirůvky dokonce chutnější než tolik vyhledávané hřiby. Jaké druhy čirůvek můžete sbírat, kde rostou a jak je bezpečně poznat? Níže se zaměříme na ty nejznámější z nich.

Čirůvky rostou od jara až do prvních mrazíků. Jak je bezpečně poznat?

Neobvyklé podzimní houby, které nesmíte nechat v lese!

Čirůvka havelka

Jedna z nejchutnějších jedlých čirůvek. Své druhové jméno dostala proto, že doba jejího nejhojnějšího růstu se shoduje se svátkem sv. Havla, tedy 16. října. Vyskytuje se hojně zejména v jehličnatých lesích, kde tvoří mykorhizu se smrky a borovicemi. Často se nachází v blízkosti vzácnější čirůvky zelánky.

Klobouk je široký 3 – 10 cm, zpočátku kuželovitý s podvinutým okrajem, později nízce sklenutý a zvlněný, zpravidla se zaobleným hrbolkem. Barva klobouku bývá tmavě šedá, šedohnědá až šedočerná, často s nádechem fialové nebo žluté. Třeň je plný, jeho povrch vláknitý a hedvábně lesklý, barvy bělavé až nažloutlé. Dužnina je bělavá, má moučnou vůni a s chuť lískových oříšků, ve třeni je nápadně roztrhaná.

V kuchyni je možné čirůvku havelku využít k jakékoliv úpravě i konzervování od octu. Pro svůj nízký obsah cukrů najde uplatnění i v diabetické dietě. Lze ji dokonce zařadit mezi jedlé léčivé houby.

Čirůvka májovka

Jak už její název napovídá, roste především v květnu, při příhodném počasí již koncem dubna, a je tedy první hojnější masitou houbou, kterou můžeme na jaře najít. Chuťově je vynikající, a tak by byla by opravdu škoda nenaučit se ji znát a sbírat. A ani pro ni nemusíte chodit do lesa! Spíše než tam se s ní potkáte ve vlastní zahradě nebo třeba v parcích, hojně roste pod ovocnými stromy, zejména třešněmi, švestkami či planě rostoucími špendlíky. Výhodou je, že roste v početných skupinkách, v tzv. čarodějných kruzích, na jednom místě i několik desítek let. Naleznete-li místo jejího růstu, máte tak houbový úlovek každý rok skoro zaručen.

K důležitým rozpoznávacím znakům májovky patří výrazná vůně, jež není každému příjemná, ale tepelnou úpravou zmizí. Přirovnává se k vůni čerstvě mleté mouky. Jakmile se ji naučíte znát, poznáte májovku i se zavřenýma očima. Dalším důležitým znakem jsou bílé lupeny, uspořádané tak hustě, že připomínají listy zavřené knihy. U starších plodnic mohou přecházet do šedé barvy, nikdy však nejsou narůžovělé! Celá plodnice je tvrdá a masitá, klobouk je hladký, bělavý až nažloutlý.

Nezkušení houbaři si mohou čirůvku májovku splést se smrtelně jedovatou závojenkou olovovou. Ta však naštěstí na jaře neroste, neboť jde o letní houbu, která začíná růst až počátkem června a navíc je podstatně méně hojná. Pokud tedy budete májovku sbírat jen v dubnu a květnu, nebezpečí záměny minimalizujete. Houby se liší také barvou lupenů. Májovka je má bílé, kdežto závojenka olovová nejprve krémově nažloutlé, později růžovohnědé. 

Co se týče kuchyňského zpracování, májovky se velmi dobře suší, jsou vynikající opečené na sádle s kmínem jako houbové škvarky, a můžete je také nakládat do panenského olivového oleje nebo do octa. 

Nevíte co s nasbíranými houbami? Vyzkoušejte tyto fantastické recepty

Čirůvka fialová

Díky svému nápadnému fialovému či modrofialovému zbarvení plodnic se jedná o jeden z nejsnáze poznatelných druhů čirůvek. Roste v početných skupinách celkem hojně od srpna do pozdního listopadu, při obstojném počasí až do zámrazu. Najdete ji v listnatých i jehličnatých lesích, ale i mimo les v místech s nahromaděným humusem a zbytky listí či jehličí nebo také na tlející slámě, okolo krmelců a podobně.

Čirůvka fialová je jedna z nejchutnějších podzimních hub, která ale vyžaduje delší tepelnou úpravu, alespoň 15 minut, jelikož za syrova obsahuje látky způsobující rozklad červeného barviva v červených krvinkách. Je chutná ve všech úpravách, například jen narychlo na oleji a kmíně, a s oblibou se používá také k nakládaní do sladkokyselého kořeněného nálevu. Kombinovat se dá velmi dobře i s václavkami.

Pozor si dejte na záměnu s jedovatými fialovými pavučinci, kterých se většina houbařů obává. Odlišit je od sebe můžete podle lupenů, které u pavučinců brzy hnědnou, a také podle zbytku pavučinky, který zůstává na okraji klobouku a na třeni.

Podívejte se na léčivé účinky čirůvky fialové

Čirůvka sírožlutá

Jedna z jedovatých druhů čirůvek, kterou by se ale mohl otrávit pouze člověk, který by měl problémy s čichem nebo velmi silnou rýmu. Její plodnice totiž intenzivně zapáchají po svítiplynu, někteří lidé tento zápach také přirovnávají k přeplněné žumpě.

Klobouk této houby je 3 – 7 cm široký, v mládí sklenutý, později rozložený s nízkým hrbolem uprostřed. Jeho povrch je ve středu obvykle drobně šupinkatý, zbarvení je citronově žluté až žlutozelené, směrem k okrajům klobouku bledne. Naspodu klobouku jsou řídké, jasně sírově žluté lupeny. Třeň je válcovitý, zpravidla dosti dlouhý (až 10 cm), žlutý a rezavě vláknitý. Dužnina je poměrně měkká a má rovněž sírově žlutou barvu.

Další čirůvky:

Jedovatá čirůvka zelánka: Jak ji poznat a v čem je záludná?

Čirůvka zemní byla na seznamu jedlých hub, jenže je jedovatá. Na co se přišlo?

Čirůvka dvoubarvá roste i s prvními mrazíky. Jak ji poznat?

Mohlo by Vás zajímat:

Kam vyrazit na houby v ČR, abyste se nevrátili s prázdným košíkem

Jak poznat jestli už rostou houby

Atlas hub