
Hříbky patří k houbám, nad jejichž nálezem srdce každého houbaře zaplesá. Bývají nejcennějšími nálezy v našem košíku a předmětem chlouby před našimi kamarády nebo v internetových diskuzích. Jejich obliba je zapříčiněna jejich delikátní chutí a všestranným využitím v kuchyni, ale důležitou roli hraje jistě i to, že při sběru jejich sběru nehrozí vážná záměna či otrava, takže je můžeme sbírat s minimem rizika.
Pravé hřiby
Název „pravé hřiby“ je kolektivní označení pro skupinu několika jedlých druhů hřibovitých hub rodu Boletus, které se vyznačují následující kombinací znaků:
- čistě bílá dužnina příjemné houbové chutě a vůně
- neměnná dužnina (na řezu nemodrá)
- olivově žluté rourky u dospělých plodnic
Na našem území rostou čtyři druhy pravých hřibů – hřib smrkový, hřib dubový, hřib borový a hřib bronzový. Poslední dva zmíněny jsou uvedeny na Červeném seznamu hub ČR v kategorii zranitelných druhů. Jsou tedy chráněny zákonem a nesmí se sbírat. V našem článku se tedy zaměříme na hřib smrkový a hřib dubový.
Hřib smrkový
Tento nekorunovaný král mezi hřibovitými houbami Vás jistě potěší nejen svou chutí, ale i samotný pohled na něj ve Vás jistě vzbudí přímo euforické zážitky. Dorůst může přímo do gigantické velikosti a váhy až 1 kg. Pokud ale najdete podobně velkou plodnici, raději hned rozřízněte její klobouk, abyste se přesvědčili, že není napadená červy.
Jak ho poznat
Šířka klobouku se pohybuje mezi 6 – 20 cm. Povrch klobouku je nejdříve krátce bílý, postupně tmavne do široké škály hnědých odstínů. Na jeho okraji je v mládí patrná bílá linka, která se u ostatních „pravých“ hřibů nevyskytuje. Nejdůležitějším určovacím znakem hřibu smrkového je charakter pokožky klobouku, která je v mládí hladká a nesametová, a za vlhka mírně oslizlá až lesklá. Třeň je nejprve bělavý a postupně získává zejména v horní části pod kloboukem nahnědlé zbarvení způsobené jemnou síťkou.
Kde se vyskytuje
Jak již jeho název napovídá, najdete ho zejména ve smrčinách, výjimkou ale není ani jeho nález pod borovicemi, buky či břízami. Vyrůstá od počátku léta, ale hlavní vlna růstu přichází až koncem srpna a pokračuje do konce října. V teplém roce nejsou výjimkou ani listopadové nálezy. Vyrůstá většinou ve skupinkách, pokud ho tedy najdete, pořádně se rozhlédněte v okolí místa nálezu, jestli náhodou nenarazíte na „bratříčka“.
Hřib smrkový, náš nejoblíbenější pravák. Jak ho poznat a co z něj uvařit?
Využití v kuchyni
Hřibovité houby a zejména pravé hřiby jsou vysoce ceněné pro svou chuť a aroma. Na tržištích ale i v supermarketech se konec konců čerstvé i sušené pravé hřiby poměrně draho prodávají a možná, že jsou dokonce nejdůležitější obchodní houbou na světě. V kuchyni je hřib smrkový všestranně využitelný, nejlépe se však bude vyjímat ve smetanové omáčce nebo v krémovém rizotu. Na zimu si ho můžete snadno usušit a dál používat ve svých oblíbených receptech.
Jak vybrat nejlepší sušičku hub
Hřib dubový
Dubák, dubňák nebo doubáček, jsou Vám tyto názvy povědomé? Řeč je o králi listnatých lesů, kterým není nikdo jiný než hřib dubový, chutná jedlá houbu, která právem patří k těm nejvyhledávanějším u nás.
Pozor! Hřiby mohou být i jedovaté, víme jak je poznat
Jak ho poznat
Šířka klobouku kolísá od 5 – 20 cm, ojediněle i více. V mládí je klobouk pravidelně polokulovitý a postupně se rozkládá do plochy, jeho povrch je hladký, za vlhka jen slabě slizký, barva okrová či světle hnědá. Mladé rourky i póry jsou bělavé a postupně přechází do olivově žluté. Třeň měří na výšku 5 – 15 cm, má okrovou barvu a soudkovitý tvar, a je krytý nahnědlou síťkou.
Kde se vyskytuje
Hřib dubový se ve slunných částech lesa objevuje od konce května a roste až do konce září. Patří k letním houbám, jejichž plodnice vyrůstají zejména po deštích. Kromě listnatých a smíšených lesů na něj můžete narazit i v parcích, zahradách či na hrázích rybníků.
Využití v kuchyni
Stejně jako jeho příbuzný, hřib smrkový, poskytuje i dubák všestranné kulinářské využití. Lze jej osmažit jako řízek, ale uplatnění najde i v polévkách, omáčkách či naložený v octovém nálevu. Chybu neuděláte ani jeho usušením, ba naopak. Sušení jeho vůni a chuť ještě více zintenzivní.