Muchomůrky – smrtelně jedovaté houby, najdeme mezi nimi však i druhy, které můžeme klidně využít v kuchyni

Muchomůrka je rod hub z čeledi štítovkovitých, zahrnující asi 600 druhů. Mezi nimi najdeme vysoce ceněné, jedlé muchomůrky, například muchomůrku císařskou či muchomůrku růžovku, ale zároveň i jedovaté a dokonce smrtelně jedovaté druhy. Přesné údaje nejsou k dispozici, protože nepodléhají povinnému hlášení, ale odhaduje se, že zástupci rodu muchomůrka jsou zodpovědní za cca 95% smrtelných otrav houbami, přičemž něco málo přes polovinu připadá na vrub jediné z nich, muchomůrce zelené.

Nejznámější jedlé druhy muchomůrek:

Pod slovem muchomůrka si málokdo představí výbornou jedlou houbu, ovšem opak je pravdou. Najdeme mezi nimi i takové, které jedovaté nejsou, a některé z nich jsou přímo vynikající. 

Muchomůrka císařská

Muchomůrka císařská, známá též pod názvem muchomůrka císařka či jen císařka, je jednou z nejvíce ceněných, chutově výborných, jedlých hub. Bohužel se jedná o natolik vzácnou houbu, dle Červeného seznamu je uvedena dokonce jako kriticky ohrožený druh, že se na ni vztahuje zákonná ochrana, nesmí se sbírat a všechny nálezy by se měly hlásit mykologickým pracovištím v Praze a Brně.

Svůj druhový název nezískala jen tak. V Itálii, respektive ve starém Římě, její chuťové vlastnosti okouzlily bohaté vrstvy natolik, že se staly vzácnou součástí pokrmů na dvorech římských císařů a posléze papežů.

Jak ji poznat

Vyznačuje se zářivě oranžovým kloboukem, který dorůstá šířky až 16 cm. Vyrůstá z pochvy a na počátku vývoje vypadá jako malé kožovité vajíčko. Celá plodnice je totiž obalena plachetkou. V mládí je kulovitý, posléze mírně zašpičatělý, na okraji zřetelně rýhovaný, lysý nebo jen s několika většími útržky bílé plachetky na povrchu. Není tedy obsypaný malými bílými útržky jako je tomu například u muchomůrky červené.

Lupeny jsou husté, u třeně volné, barvy zlatožluté. Třeň je masitý, vysoký často přes 10 cm, na bázi ztloustlý a obalený velkou bílou volnou pochvou. Prsten je převislý, hladký a zbarvený stejně jako třeň, nejběžněji zlatožlutě či hnědooranžově.

Kde se vyskytuje

Muchomůrka císařská se vyskytuje zejména v jižní Evropě a v České republice ji můžeme najít jen velmi zřídka. Pokud se to podaří, tak je to obvykle na jižní Moravě, velmi vzácně i v teplých oblastech Polabí a Povltaví. V podmínkách ČR roste v teplých listnatých a výjimečně i smíšených lesích, zejména pak v dubových porostech, od konce července do září.

Muchomůrka růžovka (masák)

Výborná jedlá houba, o které se více dozvíte v samostatném článku zde.

Muchomůrka pošvatá (= pošvatka obecná)

Všechny pošvatky jsou bez výjimky jedlé, chutné houby, vhodné do směsí, ale i k samostatné konzumaci, pro jejich možnost záměny s jedovatými muchomůrkami se ale jejich sběr doporučuje jen zkušeným houbařům, kteří se je naučili poznávat. Jako hlavního zástupce pošvatek jsme pro Vás vybrali muchomůrku pošvatou, která ve starších atlasech bývá označována též jako katmanka pošvatá.

Jak ji poznat

Okraj klobouku je vždy výrazně rýhovaný, což je dobré vědět, protože u mladých, zavinutých plodnic nejsou rýhy vidět, a to může stát za fatální záměnou s nějakou „jedůvkou“, například muchomůrkou jízlivou. Třeň, který běžně dosahuje délky 10 až 15 cm, je vždy bez prstene a směrem nahoru se zužuje, a na klobouku jen výjimečně ulpí zbytky plachetky. Stejně jako výše uvedená muchomůrka císařka i pošvatka vyrůstá z pochvy, která je zbytkem plachetky.

Klobouk je v mládí zvoncovitý, později vyklenutý až ploše rozložený se širokým středovým hrbolem, nejčastěji šedý, ale i šedookrový. Lupeny jsou husté a bílé a dužnina je téměř vždy bez jakékoliv vůně či zápachu, bílá a velmi křehká.

Kde se vyskytuje

Vyskytuje se hojně v listnatých i jehličnatých lesích, od nížin až po horské oblasti. Zvláště se objevuje pod duby a buky a na kyselých půdách. Roste od června do října.

Využití v kuchyni

Tato houba by se nikdy neměla používat za syrova a její tepelné úpravě by se měla věnovat opravdová péče, protože v nedovařeném stavu může vyvolat trávicí potíže. Její nevýhodou je velká křehkost, snadno se drolí a láme, proto je lepší mít ji v košíku vždy navrchu. Skvěle chutná osmahnutá na sádle či másle s trochou kmína.

Možná záměna

Nezkušený houbař si muchomůrku pošvatku nebo některý z příbuzných druhů může splést se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou, jejíž plodnice mají na třeni prsten, který se však v dospělosti může ztratit. Dají se také poznat podle báze třeně a okraje klobouku, který je u pošvatky výrazně radiálně rýhovaný.

Nejznámější jedovaté druhy muchomůrek:

Mezi jedovatými druhy muchomůrek najdeme ty nejnebezpečnější houby, které lze v českých lesích najít. Pojďme se na ně podívat blíže.

Muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka tygrovaná, známá též pod názvem muchomůrka panterová, je jedovatá a halucinogenní houba, která například v porovnání s muchomůrkou červenou obsahuje až desetkrát více jedu. Její největší záludností je, že si ji lidé mohou snadno splést s jedlou muchomůrkou růžovkou neboli masákem.

Jak ji poznat

Klobouk je v mládí kulovitě uzavřený, později polokulovitý a v dospělosti ploše rozložený. V průměru má 5 – 15 cm, je světle až tmavě hnědý s oříškovým tónem, na okraji v dospělosti jemně rýhovaný, rovnoměrně pokrytý bílými plochými bradavkami, které může ovšem smýt déšť. 

Třeň je bílý, štíhlý, s úzkým hladkým prstenem. Ten je ale pomíjivý a může i zcela chybět. Na bázi je třeň hlízovitý, obalený bradavičnatou pochvou, a nad ní, až k prstenu, je vločkatě šupinatý či opásaný. 

Kde se vyskytuje

Roste hojně od června do října v listnatých, ale i smíšených a jehličnatých lesích, parcích a alejích, častěji v teplých oblastech nižších poloh, hlavně pod duby, lípami, borovicemi.

Možná záměna

Muchomůrka tygrovaná lze velmi snadno zaměnit za muchomůrku růžovku. Důležitým rozlišovacím znakem těchto dvou hub je prsten pod kloboukem. Ten mají obě dvě, ale u muchomůrky růžovky je rýhovaný. Tyto rýhy jsou podobné například těm, které jsou k vidění na boční straně mincí. Muchomůrka tygrovaná má prsten vždy hladký. 

Otrava

Přestože otrava muchomůrkou tygrovanou obvykle nekončí smrtí, může mít ale velmi vážný průběh a ohroženi jsou zejména lidé s poruchami oběhové soustavy a srdce, a malé děti. Zhruba za půl až tři hodiny po jídle se objevuje nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce a rozšířené zorničky. Stavy únavy a zmatení může střídat zvýšené aktivita až manická euforie s halucinacemi připomínajícími alkoholové opojení.

Muchomůrka červená

Nápadná houba, která vévodí našim lesům svou červenou korunkou. V lese ji jistojistě alespoň jednou zahlédl snad každý houbař. Více informací o ní najdete zde.

Muchomůrka zelená

Nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky, která způsobuje nejvíce smrtelných otrav. Bližší informace o tom, jak ji poznat, kde se vyskytuje a mnohé další naleznete zde.

Mohlo by Vás také zajímat:

Atlas hub

I jedlé houby Vás mohou otrávit. Víme na co si dát pozor

Muchomůrka jarní: Vzácná houba podobná žampionu. Jak ji poznat?