Úvod » Václavky, typické podzimní houby našich lesů. Věnujete-li jim dostatečnou tepelnou úpravu v kuchyni, báječně si pochutnáte!

Václavky, typické podzimní houby našich lesů. Věnujete-li jim dostatečnou tepelnou úpravu v kuchyni, báječně si pochutnáte!

 

S příchodem chladnějšího podzimního počasí, především kolem svátku sv. Václava, od kterého mají odvozené své jméno, začínají masově růst václavky. Když rostou, nechodí se do lesa je hledat, ale sbírat po koších. Volno ve státní svátek tak můžete skvěle využít právě k k procházce podzimním lesem.

Václavky jsou jedny z mála hub, které běžná houbařská veřejnost bere na milost, přestože nemají zespoda klobouku žádaný „molitan“ nýbrž „radiátorové“ rourky. Zahrnují několik druhů, které laici příliš nerozlišují, a ani nemusí, protože jsou vesměs všechny jedlé.

Václavky mají i léčivé účinky!

Václavka smrková

Je nejhojnějším druhem václavek, a jak již její druhový název napovídá, parazituje především na smrcích, čímž mnohdy způsobuje velké škody. Zajímavostí je, že tato václavka patří mezi nejstarší a největší živé organismy. 

Jak ji poznat

Klobouk václavky smrkové je 3 až 10 cm široký, v mládí polokulovitý, později plochý. Barvu má klobouku obvykle červenavě hnědou, v mládí často s fialově hnědým nádechem, od středu až k okraji ho pokrývají soustředné, dosti pravidelně rozložené, tmavohnědé, někdy světlejší šupiny. Někteří mykologové tyto šupiny popisují spíše jako kdyby byl klobouček zlehka posypaný skořicí či perníkem. Třeň je na vrcholu bělavý, níže červenohnědý až černohnědý s hnědými vločkami a výrazným bělavým vatovitým prstenem.

Kde se vyskytuje

Roste hojně od srpna do listopadu, povětšinou v trsech na pařezech, živých i mrtvých kmenech jehličnanů, především smrků. Typickou vlastností václavek je trsnatost, takže jeden bohatě obrostlý pařez hravě nasytí celou rodinu i s příbuzenstvem.

Využití v kuchyni

Václavky jsou sice chutné houby, ale před konzumaci je nutné je nejméně 20 minut tepelně upravit při teplotě varu vody. Syrové nebo nedostatečně povařené, smažené či grilované způsobují zažívací potíže, jako je například zvracení nebo průjem. Je zajímavé, že ne všichni lidé mají po václavkách problémy, předpokládá se tedy, že zde hraje roli i alergie.

Opravdovou delikatesou se stanou například v guláši. Kdo má rád houby a nemusí maso, tak bude z jeho chuti nadšený. Příprava je v podstatě úplně stejná jako u klasického guláše. Jedním z pozitiv začínajícího podzimu také mohou být václavky naložené ve sladkokyselém octovém nálevu. Vzhledem k tomu, že třeň václavek bývá mnohdy příliš tuhý, používají se v kuchyni pouze mladé klobouky.

Možné záměny

Jako vždy platí, že, zaměnit lze cokoli za něco jiného. Obecně lze ale říci, že nejčastěji lidé václavku smrkovou zaměňují za jedlou šupinovku kostrbatou či opěňku měnlivou.

 

Václavka hlíznatá

Václavka hlíznatá patří k nejhojnějším houbám vyrůstajícím v listnatých lesích. Roste jednotlivě nebo v trsech a nalézt ji můžeme na pařezech, kmenech, ale i na zemi, kde vyrůstá z rozkládajících se zbytků dřeva. Setkáváme se s ní nejčastěji v září, ale někdy roste až do listopadu. Poznáte ji podle žlutohnědého až načervenale hnědého klobouku s vláknitými nažloutlými šupinami na jeho povrchu, hvězdovitě protrhaného prstene a podle žlutých zbytků vela na třeni.

Václavka hlíznatá vs. další druhy václavek. Záměna vás neohrozí, co však ano?

Václavka obecná

Druh václavek s medově hnědě zbarveným kloboukem a žlutohnědými šupinami, na třeni se žlutým prstenem. Václavka obecná roste hojně v trsech na listnatých stromech včetně ovocných stromů v teplejších oblastech.

Vyznáte se v houbách českých lesů? Pokud ne, máme pro Vás k dispozici atlas hub

Načerpejte inspiraci na vynikající recepty z hub

Tipy na vyhlášená houbařská „místečka“ v ČR

 


 

Fotogalerie