Třepenitka svazčitá, cihlová a maková

Třepenitka svazčitá

Třepenitka svazčitá

Jedovatá houba, která obsahuje podobné toxické látky jako muchomůrka zelená. Naštěstí pro houbaře, se vyznačuje zatuchlou vůní a silnou hořkostí, které varují před sběrem. Pokrm z ní připravený by měl natolik ohavnou chuť, že jej určitě nepozřete.

Jak ji poznat

Tato malá houba se vyznačuje sírově žlutým, až žlutozeleným, hladkým kloboukem bez vloček, který bývá na vrcholu tmavší. Mezi hlavní poznávací znaky patří lupeny, které mají vždy zelenavě žluté tóny. U mladých plodnic sírově žluté, brzy však zelenoolivové, ve stáří až hnědozelené. Třeň je dlouhý 4 – 10 cm, zbarvený podobně jako klobouk, a u mladých plodnic vláknitě potrhaný se zbytky hnědavé sukénky neboli závoje.

Kde se vyskytuje

Třepenitku svazčitou lze najít téměř celoročně, nejhojněji ale v květnu až prosinci, v hustých trsech na tlejícím dřevě či pařezech listnáčů i jehličnanů, kde rozkládá dřevní hmotu.

Možná záměna

Nebezpečí třepenitky svazčité spočívá v možné záměně za opěnku měnlivou, a někteří nezkušení houbaři by si ji mohli splést dokonce i s václavkou. 

Vždy si všímejte hlavních poznávacích znaků, ke kterým patří barva lupenů a hladký klobouk bez vloček, v případě pochybností i silná hořkost. Stejně hořká, jako třepenitka svazčitá, by mohla být třepenitka cihlová, která má ale na klobouku zelenožluté vločky, jako památku na plachetku, a záměna je možná i za jedlou třepenitku makovou, která má ovšem příjemnou chuť a nikdy zelenožlutý nádech lupenů.

První pomoc při otravě houbami

Třepenitka cihlová

Třepenitka cihlová

Třepenitka cihlová je nejedlá houba, kterou se pro její hořkou chuť nedoporučuje sbírat. Roste jednotlivě až svazčitě od srpna do konce listopadu na dřevě listnáčů, vzácněji pak jehličnanů. Od podobné a ještě hojnější třepenitky svazčité se pozná podle mohutnějších plodnic, klobouku s cihlově oranžovými odstíny a absencí ‚jedovatě‘ zelených tónů v lupenech i jinde na plodnici.

Klobouk je široký 3 – 10 cm, nejprve polokulovitý, později vyklenutý až téměř plochý, hladký a na středu cihlově červený až červenohnědý. Směrem ke krajům barva bledne a získává hnědý až žlutookrový odstín. Okraj klobouku je v mládí podehnutý se zřetelnými zbytky bělavého vela. Lupeny jsou husté, zpočátku bělavě nažloutlé, později nafialověle šedoolivové. Mohutný třeň bývá až 12 cm vysoký a v mládí pokrytý pomíjejícími bělavými vlákny. Výtrusový prach je olivově až purpurově hnědý.

Třepenitka maková

Třepenitka maková

Jedlý druh třepenitek, ze kterého ale v kuchyni používejte jen klobouky, protože třeně bývají často dřevnaté. Hodí se do polévek nebo k nakládání do octového nálevu. Pozor si ale dejte na záměnu s výše uvedenou jedovatou třepenitkou svazčitou. Zásadní odlišnost těchto dvou hub hledejte na barvě lupenů. Třepenitka maková je má šedé až šedomodré, podobné barvě máku, zatímco třepenitka svazčitá je má žlutozelené. Navíc je odporně hořká.

Klobouk je v průměru 2 – 8 cm široký, nejprve polokulovitý, v dospělosti vyklenutý až plochý, barvy oranžově žlutookrové. Ve středu je vždy tmavší a směrem k okrajům bledne. Třeň může být až 10 cm dlouhý, pod kloboukem světle žlutý nebo krémový, směrem k bázi hnědnoucí, ve spodní části u dospělých plodnic oranžově nebo rezavě hnědý. Výtrusový prach je šedofialový.

Roste hojně, téměř po celý rok, většinou však ve dvou vlnách od března do května a od září do prosince, na tlejícím dřevě jehličnatých stromů, často v bohatých trsech.

Podzimní recepty z hub

Mohlo by Vás zajímat:

Zdravé a léčivé houby

Jak poznat, jestli už rostou houby