Helmovka ředkvičková
Ačkoliv název této houby může svádět k nakousnutí opak je pravdou. Jedná se o slabě jedovatou houbu s narkotickými účinky, která své jméno získala díky vůni, která připomíná ředkvičky, ačkoliv by se jí podle latinského názvu mělo říkat helmovka čistá. Obsahuje alkaloid muskarin, který lze v menší míře najít i v muchomůrce červené.
Jak ji poznat
K nejcharakterističtějším znakům této houby patří vybledle fialové zbarvení celých plodnic, zřetelné rýhování na okraji klobouku a ředkvově vonící a chutnající dužnina. Klobouk bývá 2 – 5 cm, v mládí je zvoncovitý, postupně se stává plošším, tenčím a hladším, ve stáří až zvlněným. Jeho barva se různí v závislosti na míře vlhkosti, obvykle však bývá růžově béžový až fialově hnědavý, za sucha bledne.
Tuhý třeň je vysoký 3–8 cm, válcovitý, často rozšířený ve spodní části, v dospělosti dutý. Barvu má podobnou jako klobouk, někdy o něco světlejší případně tmavší, a jeho povrch je jemně vláknitý. Dužnina je křehká, vodnatá, slabě nafialovělá, vůně i chuť ředkvičková.
Kde se vyskytuje
Roste velmi hojně v listnatých i jehličnatých lesích, a to jednotlivě i ve skupinách na rozkládajícím se dřevním odpadu. Její vzhled můžete obdivovat od července až do konce listopadu.
Podezření na otravu z hub? Jak se zachovat když jde o život
Helmovka narůžovělá
Jedovatá stopkovýtrusná houba charakteristická je pro svou růžovou barvu a chuť a vůni pro ředkvičkách.
Věděli jste, že zbohatnout lze i na sběru hub?
Jak ji poznat
Klobouk je v průměru 2 – 6 cm široký, v mládí zvoncovitý, později rozložený s nízkým plochým hrbolem na středu, od okraje prosvítavě rýhovaný. Povrch je hladký, matný a zbarvení má za vlhka sytě růžové, za sucha světle růžové až bělavé. Třeň je válcovitý, ale často pokroucený, nejdříve plný, posléze dutý, křehký, a s lesklým vláknitým povrchem. U báze je lehce rozšířený a je zakončen bílými vlákny podhoubí.
Kde se vyskytuje
Helmovka narůžovělá roste výhradně pod listnatými stromy, především v bukových lesích. Období pro růst přichází s červencem a končí v říjnu. Více se vyskytuje v půdách bohatých na vápenec.