Muchomůrka růžovka neboli masák, lahodná houba, která je ne vždy růžová

Muchomůrka růžovka je díky své chuti, která lehce připomíná maso, lidově nazývaná masák. Jedná se o jednu z našich nejrozšířenějších a nejhojnějších hub, bohužel je však lehce zaměnitelná s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Naučíte-li se poznávat jejich charakteristické rysy, odlišit ji od její jedovaté tygrované sestry pak není těžké, přesto jejich záměna patří mezi nejčastější příčiny otravy houbami.

Jak ji poznat

Růžovka, jak už její název napovídá, bývá růžová, ovšem pozor, velmi záleží na tom, v jakém lese a ročním období houbu najdete. Může být opravdu světle růžová, přesně jak ukazují atlasy, stářím ale zbarvení přechází do šedivých či hnědých odstínů. Klobouk má v průměru 5 – 15 cm, v mládí je polokulovitý, později sklenutě rozložený až plochý. Jeho povrch bývá pokryt snadno stíratelnými, špinavě bílými až šedorůžovými zbytky plachetky. Převážnou část pokožky masáka lze snadno sloupnout. Lupeny jsou husté, bílé a později červeně skvrnité.

Dalším poznávacím znakem je, že nemá pochvu, neboli kalich smrti, ale na konci třeně najdete bradavičnatou širokou hlízu popisovanou i jako bambulku. Třeň je bílý až narůžovělý a v jeho horní části je velký, měkký a zplihle visící, bílý či narůžovělý prstenec, který má na horní straně patrné zřetelné rýhy připomínající například okraj desetikoruny. Málokdy se podaří najít zcela zdravou růžovku, obvykle je alespoň v bází třeně červivá, přičemž v okolí hmyzích chodbiček bývá dužnina nápadně zrůžovělá.

Kde se vyskytuje

Tato celkem hojně se vyskytující houba roste od června do listopadu v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, nejčastěji a nejhojněji po deštích, vyrůstat však může i ve velmi suchém období. Najít ji můžete od nížin až po vysokohorské oblasti. 

Využití v kuchyni

V dobách, kdy ještě Česká mykologická společnost organizovala soutěže v houbových pokrmech, vyhrávala jídla z růžovky tyto soutěže téměř dominantně, můžeme tedy říci, že se jedná o jednu z našich nejchutnějších hub. Takový klobouček růžovky osmahlý na kmíně a másle, nebo kousky růžovky v zeleninové polévce… Není nic lepšího! Snad jediný způsob úpravy, ke kterému se tato muchomůrka nehodí, je sušení, protože se snadno rozpadá a nedrží tvar.

Z celé houby se konzumuje pouze klobouk, nezapomeňte ho ovšem oloupat. Oloupaná hlava musí zrůžovět, což je další znak, díky kterému růžovku jen tak nezaměníte. Mimo to růžoví i v místě řezu.

Možná záměna

I když má růžovka skutečně velmi mnoho podob, lze ji i tak docela dobře odlišit od podobných nejedlých, nebo dokonce jedovatých hub ze skupiny muchomůrek, především muchomůrky tygrované. Je ale potřeba sledovat především hlavní rozlišovací znaky.

Základním poznávacím znakem je růžová barva, která se objeví při loupání klobouku růžovky, jejím krájení nebo odlomení třeně. Muchomůrka tygrovaná na řezu ani při otlaku nerůžoví a kromě toho má prsten na svém třeni hladký, zatímco u růžovky je vroubkovaný. Růžovka také postrádá tzv. kalich smrti, který je u jedovatých druhů muchomůrek obvyklý.

Jak se zachovat při podezření na otravu houbami

Nejlepší recepty z hub

Kam vyrazit na houby v ČR

Atlas hub