Lošák jelení a lošák zprohýbaný, naučte se je poznávat

Lošák jelení

Lošák jelení je další z houbaři opomíjených hub. To může být dáno jeho v současnosti poměrně vzácným výskytem, ale i nezvyklým vzhledem či jeho tužší dužinou. V jiných zemích, zejména v Japonsku, je však lošák právě pro své vlastnosti ceněnou kulinářskou pochoutkou. Využívá se jako ingredience do řady masitých i zeleninových pokrmů a říká se mu tam kawa nebo také kožená houba.

Japonská kuchyně – nechte se inspirovat zdravým životním stylem

Jak ho poznat

Klobouk je nepravidelně okrouhlý, veprostřed vmáčklý, pokrytý mohutnými, černohnědými či černými šupinami, které soustředně odstávají od středu klobouku a směrem k okrajům se zmenšují. Má hnědou nebo šedohnědou barvu připomínající jelení srst, od čehož také pochází jeho název. Řadí se mezi největší druhy hub – při plné velikosti dosahuje šířka klobouku až 20 cm.

Třeň je krátký, v délce od 3 do 5 cm a plodnice jsou tak často přisedlé k zemi. U mladých plodnic je bělavý, brzy se však barví do světle hnědé nebo šedohnědé. Má tlustě válcovitý tvar a směrem k dolů se zužuje. Dužina je po ochutnání slabě nahořklá a intenzivně kořenitá, vůně je příjemně houbová. Ve stáří ještě více hořkne, tmavne a stává se kožovitě tuhou.

Kde se vyskytuje

Plodnice lošáka jeleního se objevují koncem léta a rostou až do listopadu, v případě příznivého počasí je však můžeme najít i později. Nejvíce je zpravidla k vidění v srpnu. Zatímco v minulosti se u nás tento druh vyskytoval hojně, v současnosti je poměrně vzácným. Narazit na něj můžete v jehličnatých nebo smíšených lesích v podhorských a horských polohách, zejména pak pod smrky.

Využití v kuchyni

Pro kulinářské účely se sbírají především mladé plodnice, ty starší totiž bývají příliš hořké. Vhodnou tepelnou úpravou se však hořkost ztrácí. Lošák jelení nabízí intenzivní kořenitou chuť, kvůli své tuhosti ale vyžaduje delší dobu vaření. Je vhodné ho kombinovat i s dalšími druhy hub, které jsou měkčí a křehčí. Uplatnění najde především v receptech na houbové smaženice, omáčky, polévky či guláše. Lze ho také nakládat do octa nebo sušit. Rozdrcené usušené plodnice pak využijete jako houbové koření do polévek či omáček. 

Skvělé tipy, jak houby uchovat, abyste si na nich pochutnali i v zimě

Možné záměny

Lošák jelení je velmi podobný příbuznému lošáku šupinatému. Ten je také jedlý a má podobné chuťové vlastnosti jako lošák jelení, že se mezi sebou v praxi často nerozlišují. Odlišují je od sebe šupinky, které jsou na klobouku lošáku šupinatého více přitisklé, a také biotop, protože roste pod borovicemi.

Záměna je také možná za lošák hořký, který má však mnohem menší šupiny na klobouku a při ochutnání výraznější hořkou chuť. Rozpoznat se dá i prostřednictvím báze třeně, která je zelená až modrozelená. U nás však tento druh patří mezi vzácně se vyskytující.

Pozor! Za sběr některých hub Vám hrozí pokuta. Podívejte se, které to jsou

Lošák zprohýbaný

Jedlá houba z čeledi lišákovité, která může na první pohled připomínat lišku obecnou. Spolehlivě ho však poznáte podle typických ostnů. V atlasech ho najdete také pod názvy lošák bílý, lišák nebo jelenice.

Klobouk bývá bělavý nebo žlutooranžový, nepravidelně zprohýbaný a dosti křehký. Dorůstá až do šířky 15 cm a vyznačuje se jemně plstnatým povrchem a podvinutým okrajem. Třeň je nepravidelně válcovitý, plný a barvu má zpravidla světlejší než klobouk. Ostny jsou značně křehké, bělavé nebo světle okrové, dužnina bílá a tuhá, s nevýraznou vůní i chutí. Vyrůstá hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na zemi v listnatých i jehličnatých lesích, s velkou oblibou pod smrky. Plodnice můžeme najít od července až do počátku listopadu.

Mohlo by Vás zajímat:

Atlas hub

Nejlepší recepty z hub

Správná houbařská výbava